V emailu nám přistála skvělá povídka od našeho nového zákazníka Tomáše, který nás objevil díky netradičnímu dárku od svých kamarádů. Zajímá vás jaké jsou pocity nového zákazníka, který se s bezobalovým nakupováním teprve seznamuje? Tak čtěte dál.
Výzva od kamarádů
V roce 2021 jsem dostal super dárek – dvanáct výzev, které musím za rok splnit. Nebyly to ledajaké výzvy, jako uklidit si konečně šuplík v nočním stolku nebo přestat se hrbit u počítače. Byly to výzvy, které mě měly pobavit, někam posunout a pomoct mi překonat své strachy a obavy. Prostě mě dostat z komfortní zóny a pomoct mi splnit si dávno zapomenuté sny.
Ale hlavně to byly výzvy psané přímo pro mě. Moji kamarádi věděli, že jsem schopný a ochotný jít do každé výzvy a splnit ji nejlépe, jak dovedu. Že jsem ochotný to udělat, i kdyby to mělo zabrat desítky hodin a stát fůru peněz.
V rámci jedné z nich jsem měl být celý měsíc “eko”. Vždycky jsem se snažil alespoň trochu ekologicky žít. Třídím odpad, do obchodu chodím s vlastními igelitovými pytlíky, abych nebral další jednorázové, sprchuji se co nejméně to jde… Ale vždycky jde udělat víc. A to jsem si vyzkoušel v únoru, kdy mi začal eko/zero-waste měsíc. Takový Suchý únor trochu jinak.
Jak jsem byl celý měsíc eko
A jako vždy, rozhodl jsem se do toho jít poctivě. Hned 1. února jsem šel vykoupit obchod Bezobalu, kde jsem nikdy předtím nebyl, a obdivoval jsem, jak takový koncept funguje. Člověk si přinese vlastní nádoby a natočí nebo nasype si do nich vše, co potřebuje. Odcházel jsem i s takovými věcmi, jako je bio mléko, bambusový kartáček na zuby, kopřivový šampon na vlasy či bylinková zubní pasta. Měl jsem dobrý pocit ze záchrany světa.
Tomášův nákup v Bezobalu
A jak takový bezobalový obchod vlastně funguje? Samozřejmě nějaké obaly také produkují, ale důležité je kolik a co s nimi dělají. Všechny výrobky dostávají ve velkých baleních (jako třeba čokoládu), takže obalu tam je na jeden dílek mnohem méně než u klasické čokolády. Odpadová stopa bezobalového obchodu je prostě mnohem nižší, než když si člověk kvůli každému osprchování kupuje nový šampon v plastovém obalu. Další věci dostávají v obalech, které mohou vrátit, nebo obaly posílají dál. A kam? Třeba pytle na sypké potraviny dávají organizaci Trash Hero na úklid odpadků. Nic se prostě nevyhodí.
Neměl jsem žádný cíl, kolik odpadu si v rámci výzvy dovolím vytvořit, ale samozřejmě čím méně, tím lépe. Za odpad jsem nepovažoval biologický odpad – zbytky sypaného čaje, slupky od banánů atd. – ten jsem odvážel na kompost k rodičům. Původně jsem si chtěl koupit kompostér do bytu, ale když jsem viděl ty ceny, tak jsem si řekl, že vozit odpadky přes půlku Prahy má svoje kouzlo.
Snažil jsem se jíst i o trochu méně masa, ale když už jsem náhodou do masny šel, nechával jsem si nákup místo do pytlíků dávat do vlastních krabiček. Ne všude ale do krabiček jídlo prodávají, hlavním proti argumentem bylo, že moje krabičky by kontaminovaly váhy. Musel jsem tedy obejít několik obchodů a prodejen masa, abych našel takový, kde na moje eko výstřelky budou zvědaví. Naštěstí mi hledání nezabralo víc než jedno dopoledne.
V rámci výzvy jsem chtěl také každý víkend projít Vinohrady a uklidit všechen nepořádek, který najdu. Bohužel první dva víkendy mi tenhle plán zkazilo počasí, protože byla taková sněhová nadílka, že ten bordel nebyl ani vidět. Druhé dva víkendy se mi ale plán již dařil a já se po hodinové procházce vracel s několika pytli plnými různého nepořádku. Jednou mě při takovémhle uklízení zastavila nějaká kolemjdoucí babička a pochválila mě, že dělám záslužnou věc. To zahřálo u srdíčka. Jediné, co mě na tom mrzelo, byl fakt, že po pár dnech už byly ulice zase odpadků plné…
Jak to dopadlo
A jaký byl výsledek celého mého snažení? Všechny mé odpadky za celý měsíc by se vešly tak do poloviny igelitového pytlíku! Samotného mě překvapilo, jak moc jsem byl schopen zredukovat odpad, když jsem se trochu snažil.
Uvědomil jsem si, kolik různých plastů člověk denně vyprodukuje, i když by to šlo bez nich. Proto mi některé věci z mého eko měsíce zůstaly a dál si pro jídlo a do masny chodím s vlastními krabičkami a pro věci, co člověk nekupuje každý den, jakou jsou olej, mouka, atd., chodím do Bezobalu. Jedna věc mě ale na celé výzvě mrzela. Asi dva týdny po skončení mého ekopříběhu vyhlásila naše firma měsíční soutěž – kdo bude po celý měsíc co nejvíc eko, vyhraje víkend pro dva na ekofarmě. To jste se nemohli rozhodnout dřív??!!